Od lidí v mém věku už se očekává nějaká hlubší myšlenka. A já jednu mám.

Dlouhodobě mě zaráží neřešená vysoká neefektivita posiloven. Jen se zamyslete. Kolik železa a dalších hmot je v posilovnách zcela nazmar tlačeno, taženo či posunováno? Dle mého interního výzkumu jsou to miliony tun denně po celém světě. Ano, dotyční tlačníci, tažníci a posunovači si tím posilují a rýsují své svalstvo, ale co dál? Je to dost? Stačí to? Jaký to má přínos pro lidstvo?

A vedle posiloven máme průmyslové továrny, sklady a podobné celky, ve kterých je dennodenně potřeba něco tlačit, táhnout či posunovat, ale nikdo to nechce dělat, protože je to práce a navíc těžká a namáhavá...

Už? Jo? Vidíte to taky?

A to teprve přichází ten hlavní paradox. Zatímco do posilovny si jedinci platí vstup (často i v řádu několika tisíc měsíčně), aby mohli tlačit, táhnout či posunovat, v továrnách lidé dostávají zaplaceno, aby tlačili, táhli či posunovali.

To je přece zcela očividně špatně vyřešená rovnice. Takže startup s názvem Efektivní posilovna:

Přesměrovat lidi z posiloven do výroby a skladů a zajistit jejich koloběh, aby chvíli tlačili, chvíli táhli, chvíli ruce, chvíli nohy, zkrátka v souladu s tréninkovým plánem.

Lidé si zaposilují a průmyslníci dostanou odvedenou práci. Startup dostane zaplaceno od lidí, kteří si chtějí zaposilovat, a zároveň od průmyslníků za dodání pracovní síly. Jedinou investicí startupu bude montáž zrcadel na zdi všech výrobních hal a skladů.

Win. Win. Win. Není zač.