Necítím se býti v tomto oboru slovutným odborníkem, neboť se v něm pohybuji teprve necelý rok. Navíc jsem otcem pouze jednoho dítěte, tudíž vyznavači známého emiminovského přísloví „Jedno dítě, žádné dítě“ nad mými plky jen ledabyle mávnou rukou. Přesto plkám. Chci zmínit pár mýtů souvisejících s rodičovstvím, se kterými jsem se v několika posledních měsících setkal. Na základě vlastních zkušeností je chci zcela neobjektivně potvrdit, nebo vyvrátit.

Mýtus: Když se Vám narodí dítě, nějaký čas nebudete cestovat.

Stanovisko: Nesmysl. Především v případě, kdy máte v jednom kuse křičící dítě, cestování jednoznačně doporučuji. Aspoň nebudete (hlavně v noci) otravovat sousedy, se kterými se potkáváte dlouhodobě. U neznámých lidí, které cestou minete v letadle či hotelu, Vám to může být fuk.

Mýtus: Čím menší, tím zranitelnější.

Stanovisko: Nikoliv. Tenhle mýtus jsem si vytvořil sám, ve své vlastní hlavě. Říkal jsem si, že než vyroste, musím na něj dávat mnohem větší pozor, protože se neumí sám bránit. Pak mi ale došlo, že salta na motorce nebo lety do vesmíru nezkouší novorozenci a batolata, ale dospělí lidé. Pidi človíčka položíte na gauč a za půl hodiny je pořád na stejném místě. Ale až vyroste, teprve se začnou dít věci.

Mýtus: Dvě nohy se nevejdou do jedné nohavice.

Stanovisko: Vejdou, ale o tom nikdo nepochybuje, ne?